Akustická archeologie

30. listopad 2007

O tom, že i v životě pravěkých lidí hrál roli zvuk a rané formy hudby, svědčí archeologické nálezy píšťal, fléten a podobných hudebních nástrojů. V posledních několika letech se však někteří archeologové začali zabývat otázkou, jak naši předkové mohli využívat zvuku, ze zcela nového pohledu. Vzniká tak nový obor či směr výzkumu - tzv. akustická archeologie. Předmět jejího zájmu podrobněji popsal v rozhovoru s Janou Olivovou doktor Radek Mikuláš z Geologického ústavu Akademie věd: Konstatoval, že akustická archeologie obrací pozornost k prostorám, které pravěcí lidé využívali - například krasové jeskyně. Ty se od sebe obecně velmi liší, ale často mají společné právě nějaké akustické kvality. Radek Mikuláš vysvětluje.

FOTO: Na rozdíl od vápenců a žul mohou být rytiny vytvořené ve starší či střední době kamenné na povrchu měkkých pískovců už značně pozměněny přírodními pochody, například solnou erozí vytvářející známé důlky - voštiny. Vyobrazený zhruba kosočtvercový ornament je však autentickou, několik tisíc let starou rytinou, představující nejpravděpodobněji rybu. Byl nalezen v mělké pískovcové jeskyni ve východním Lucembursku. Podobně zachovány by patrně byly i "hudební" rytiny na pískovcových skalách. Hladké vrypy různé délky a šířky, nalézané pod pískovcovými převisy severních Čech, jsou zpravidla středověkými a novověkými stopami po broušení nástrojů. Foto J.Mertlík

00636426.jpeg

FOTO: Ne každá perforovaná zvířecí kost je pravěkým hudebním nástrojem (a to ani v případě, že na ni lze vyloudit tóny). Vyobrazené kosti zapadly před 20 miliony let do mineralizovaného bahna v podhůří Českého středohoří a do lidských rukou se dostaly až před 20-30 lety; otvory vznikly jednoznačně prokousnutím nejspíše tzv. medvědovitými psy. Z práce R. Mikuláše et al. 2006.

00636432.jpeg
autor: Jana Olivová
Spustit audio