A. C. Sulzer: Mládí je cizí země
Mládí je cizí země – nová kniha Alaina Clauda Sulzera. Bez začátku, bez konce, protože, jak autor sám říká: „Na začátek si nepamatuju a konec ještě neznám.“
Protagonistou má být autor, ale při vyprávění se stává pozorovatelem z pozadí a postavy, které ho obklopují, hlavními aktéry. Specifika Sulzerova dětství a mládí jsou již předem naprogramovaná: jeho matka pochází z francouzské oblasti Švýcarska, jeho otec z německy mluvící části. Autor se mnohokrát ve svých vzpomínkách zmiňuje o tom, jak se matka tvrdošíjně bránila němčinu a vše co by mohlo být označováno za „německé“ akceptovat. Autor měl ještě dva bratry.
Alain Claude Sulzer se narodil v roce 1953 ve Švýcarsku a píše od svých osmnácti. Proslavil se románem Zur falschen Zeit - titul bych přeložila jako Nevhodně, který vyšel před sedmi lety. Doposud byl přeložen pouze jediný román - do slovenštiny. Vyšel pod názvem Mimo rytmu (Aus den Fugen, 2012), ve slovenském nakladatelství Kalligram v roce 2014.
Jeho otec - tak mu to alespoň připadalo v dětství - nebyl hrdý na svou rodinu, ale na dům, který navrhoval lokálně známý architekt. Tento pro vesnici netypický dům neměl kromě jeho otce nikdo rád. Děti tolik nezajímá, jestli obydlí, v kterém žijí, může vyhrát ceny za design, spíše nechápou, proč všichni mají televizi a oni ne? A proč nemají jako všichni ostatní sofa, klavír, bazén a na zahradě nepěstují zeleninu, zato je dům vylepený černými tapetami, které ladí s kobercem?
Sbírka Újedě - sexualita a hraniční témata syrově a bez obalu
Cynické, chladné, svůdné, provokativní a pro mnohé šokující... Takové jsou básně mladé české básnířky a výtvarnice Jany Orlové.
Autorovy krátké vzpomínky, líčené do nejmenšího detailu, nejsou chronologické - od popisu domu, si odskakuje do hodin baletu, kam jako dítě a jediný kluk z celé vesnice chodil a to tak dlouho, dokud se nezačalo proslýchat, že po něm choreograf hází okem. V dalších kapitolách vypráví třeba o slečně Zihlmannové, sousedce, která jezdila s jeho otcem do města, protože tam pracovala a nevlastnila auto. Nelibost jeho matky byla tak intenzivní, že spolujízdy brzo ustaly.
Sulzer píše s lehkostí a vytříbeným humorem o situacích, kterými jsme všichni v dětství prošli, o zážitcích, které jsme také měli - i když třeba trochu jinak a někde jinde. Jeho texty nás vrací zpátky do doby, na kterou rádi vzpomínáme.
